| Názor odborníka |
| Václav Mertin, dětský psycholog |
| Psaní je skutečně součást trivia, dítě se musí naučit psát, protože umět vyjádřit myšlenku psaním je velmi důležité. Nikde však není řečeno, že dítě se musí naučit krasopisně čtyři varianty písma, ani jak má písmo vypadat. Stačilo by, kdyby jeden typ písma (třeba hůlkové) dítě zvládlo dobře a ty další obstojně. Jestliže ve Finsku a myslím, že i ve Švédsku preferují psaní všemi deseti na klávesnici počítače, tak to není náhražka, ale plnohodnotná cesta k vyjádření myšlenek. |
| Tvrdit, že „nespojité písmo má negativní dopad na dětskou psychiku“ je ryzí spekulace, a tedy i odborný nesmysl. Grafologové nemají údaje založené na důkazech, pouze neustále opakují 80 let staré nepodložené názory. Neexistují lepší údaje než výsledky pokusného ověřování – měli bychom je brát alespoň trochu vážně. |
Jemná motorika se necvičí jen psaním
Odpůrci nového písma vznášejí námitky ohledně omezení rozvoje jemné dětské motoriky, kterou trénuje psaní smyček v krasopisu. To považuji za hloupost, resp. v tom vidím nedostatek zájmu rodičů se na rozvoji jemné dětské motoriky podílet aktivně. Vzpomenu-li si na své začátky se psaním, musela jsem poctivě psát každý den i doma, protože mi ty obloučky prostě nešly. Pochybuji však, že to mělo nějaký vliv na moji zručnost, kterou jsem začala později rozvíjet sama, když mě začalo štvát, že neumím ani ustřihnout papír rovně. Kdybych byla odmala vedena k tomu, abych stříhala papír podle natištěných čar, slepovala jednoduché papírové i plastikové modely, víc kreslila a vybarvovala a dělala nějaké další z mnoha aktivit, kterými se dá jemná motorika trénovat, nemusela bych ji později tak usilovně dohánět. Roli psacího písma v tom opravdu nevidím nijak velkou. (z českého blogu - názor laika)